Parašat Ki Tavo a 18 CHAJ ELUL

 

Paraša Ki tavo je předčítána vždy  blízko dne a data,který značíme jako Chaj ELul, neboli 18. Elul. Chaj Elul je dnem narození dvou velkých světel , v tento den se narodili Baal Shem Tov a Admor Hazaken. Paraša Ki tavo a Chaj Elul mají za společné téma lásku k bližnímu, ahavat Israel. Láska k bližnímu tvoří vůbec hlavní základ učení chasidismu ,které nám objevil Baal Shem tov.A  láska k bližnímu  je též srdcem chasidského učení ChaBaD,které založil Admor Hazaken. Proto Admor hazaken  ve své knize Tanya, věnuje celou kapitolu 32,hebrejsky לנ, kterážto písmenka tvoří slovo lev – srdce, učení o lásce k bližnímu. Láska k bližnímu ,ahavat Israel, je  zdůrazněna také v paraše Ki tavo.

„A přijdeš-li do země, kterou ti Hashem, tvůj B-h dává dědictvím, dobudeš ji a usadíš se v ní….vezmeš z počátků plodů země,které sklidíš …a přijdeš ke knězi….a budeš se radovat ze všeho dobra, které ti dal Hashem“…Na tomto místě je zmíněna  micva (příkaz) přinášení prvotin. Ke slovům "přijdeš- li do země …a zdědíš ji a usadíš se v ní“, nám podává  Rashi vysvětlení že znamenají to, že dokud zemi neobsadí a nerozdělí si ji, netrvá povinnost odvádět  prvotiny. Celý proces dobytí a rozdělení země , rozdělení každému jeho dědický podíl,  trvalo celkem 14 let. Během těchto let připadl každému židu díl, území země Israel do dědictví. Byli ale židé, kteří dostali své území a podíl  do dědictví ještě před uplynutím čtrnácti let – ti dostali povolení orat a sít ve své zemi, jíst z jejich plodů, ale ještě se nestali povinnými přinášet z ovoce prvotiny, bikurim. Jen poté, co  v š i c h n i   židé obdrželi do dědictví svůj díl země, a všichni mohli orat a sít a jíst z jejich plodů, teprve tehdy se stali všichni povinými přinášet prvotiny.  Tak jak to rozebral ve svém komentáři Rashi, že dokud neobsadí zemi a nerozdělí si ji, nemají povinnost prvotiny odvádět.

-Proč nepřinesl každý žid provotiny z ovoce hned poté, co mu je země začala plodit?

- Proč bylo potřeba čekat až každý obdrží dědický podíl v zemi a jen poté začali přinášet prvotiny?

Micva bikurim, příkaz přinášení prvotin se má totiž plnit s velkou radostí a velkým potěšením, radováním se z izraelské země a z jejich plodů, kterými byla obdařena, tak jak je zde o tom řečeno : „Budeš se radovat ze všeho dobrodiní, kterým tě B-h obdařil. – A jak by by mohl mít žid radost a velké potěšení ze země a jejích plodů, dokud jsou tu druzí židé, kteří ještě neobdrželi svůj podíl země do dědictví a kteří ještě nemohou svou zemi obdělávat, nemohou zasít a sklízet z jejich plodů.  Žid nedokáže prožívat dokonalou radost ze svých plodů, dokud ví, že jsou tu ještě takoví židé, kteří dosud  neobdrželi svůj podíl země  a kterým na ní ještě nic neroste. Dokonalou radost může žid prožívat  jen tehdy, když ví, že se daří dobře všem, všem ostatním židům. A protože tomu tak ještě nebylo, nemohla být po celých těch čtrnáct let dobývání, rozdělování a obdělávání země radost židů úplná a tak po celou tu dobu neměli povinnost příkaz prvotin plnit.  Podle zákona  smí člověk příkaz prvotin plnit, pouze koná-li ho   s radostí a potěšením.  Jak je psáno: " A budeš se radovat ze všeho dobra...." - ale není-li  dosud  radost úplná, nejde tento příkaz plnit.  A proto netrvala povinnost plnit jej, dokud nebyla země dobyta a rozdělena všem, teprve potom byla radost celého národa úplná a tím mohl každý plnit  příkaz přinášení prvotin způsobem, který předepisuje zákon.

Tohle je láska k bližnímu. Židé milují jeden druhého takovým úžasným způsobem, že  radost jednoho závisí na situaci toho  druhého. A jestliže určitý žid nedej b-že postrádá radost , působí to na zbytek lidu tak, že  ani jejich radost nemůže být úplná. Židovská radost se stává úplnou jen tehdy, když se radost a dobro stávají údělem celého izraelského lidu. A díky zásluze lásky k bližnímu se dočkáme co nejdříve příchodu Vykupitele.

( Přebráno z knihy Maayan Chaj, zpracováných sichot podle sichot Lubavičského Rebe M. M.  Shneersona, Likutei sichot,9.díl, str.152-161. Zpracovali r. S. Silberstrom, r. R. Sachs a r. D. Pevzner.