Dny od 17. Tamuz až do 9. Av nazýváme "Bejn Hamecarim". Jedná se o 3 týdny, ve kterých omezíme naše radosti a vzpomínáme na spálení chrámu v Jeruzalémě, který byl 2x v historii zbořen ve stejný den - 9. Av. 17. Tamuz je odjakživa znám jako velmi negativní den, ve kterém se stalo více hrozných věcí, například je to i den, kdy Moše Rabeinu rozbil desky Desatera, poté, co po cestě z hory Sinaj zjistil, že někteří lidé slouží zlatému teleti. Ten den také byla zrušena věčná oběť, rozbity zdi Jeruzaléma a v chrámu byla Římany vztyčena socha prasete. 17. Tamuz také Apostomus spálil hlavní a originální knihu Tóry. Je to den, kdy Římané dostali přímý přístup do Jeruzaléma až tak, že 9. Av došlo k úplnému zničení chrámu, který byl zapálen a hořel až do 10. Av odpoledne. Jsou to velmi těžké a smutné dny pro národ Izrael. V chrámu se nacházelo nejvatější místo, které se nazývá "Kodeš Hakodašim" a tam mohl hlavní velekněz vstoupit jen jednou za rok na nejvatější den - Jom Kipur. Toto svaté místo od té doby není v rukách Izraele a nachází se v "Galutu". Na tomto místě dnes stojí měšita. Jediné, co nám zbylo je Zeď nářků, hebrejsky "Hakotel Hamaaravi" (Západní zeď), o které je psáno: "Nikdy neodešla Šechina (Boží přítomnost) od západní zdi chrámu". Fakt, že nemáme chrám nám neustále připomíná, že jsme v "Galutu" a situace není v pořádku. Přes Jeruzalémský chrám poslal Bůh do země svátost. V chrámě byla přímo odhalena Boží přítomnost a bylo to místo, které se nechovalo podle zákonů přírody. V chrámě byly také desky desatera, které byly přímo vyrobeny rukou Boha a byly darovány národu Izrael skrze Mošeho. To, že nemáme náš chrám znamená, že přítomnost HaShem tady není tolik jako dřív, a to, co nám dnes připadá normální, vlastně vůbec normální není! Zázraky, které se děly v období chrámu, dnes nejsou tak viditelné a zjevení Boha, které bylo v chrámu, už není tak fyzicky zřetelné a vypadá to, že duchovno a materiálno je od sebe více vzdáleno.
Tyto dny máme povinnost se zamyslet nad činy, které mohly za to, že dům Boha byl zbořen. Víme hlavně o dvou hlavních důvodech. První je "Avoda Zara" (více zde), se kterou dodnes bojujeme a která má dnes i moderní podoby (honba za penězi, módní značky, víra v sebe, jiná náboženství, která dávají "božskou" moc lidem nebo předmětům a věří ve falešného "Mesiáše" a nebo i fanatický ateismus apod.). Druhým důvodem byla nenávist mezi lidmi, která byla často i bezdůvodná a jediný způsob, jak to opravit je bezpodmínečná láska. Národ Izrael pochází od praotce Jákova Izraele a proto jsme jedna velká rodina s jednou duší a je naší povinností se spojit v lásce.
Tři týdny, ve kterých se právě nacházíme se nazývají těmi nejnebezpečnějšími v roce. Jsou to dny, kdy mají nadvládu duchovní negativní síly a proto nám naši moudří přikazují se tyto dny vyhýbat čemukoliv nebezpečnému a rizikovému (např. neplavat, necestovat přes moře, raději nelétat (kromě do svaté země Izrael nebo za Cadikem), nedělat nebezpečné práce a ani výchovně nebít děti (což doufám, že většina z nás tyto metody nepoužívá celoročně)).
Tento článek ukončíme modlitbou a přáním, abychom zvládli dělat Tšuva jako jeden celek a přitáhnout zpátky přítomnost Boží do tohoto světa. Jak praví Rabi Šmelke z Mikulova: "Měli bychom se hlavně modlit, aby "Šechina" byla osvobozena z "Galutu"". Již brzy uvidíme stát 3. chrám na svém místě a tyto dny se otočí z velkéhu smutku na věčný svátek a radost tak, jak nám slíbili naši proroci. Amen
P.S.: Nezapomeňte, že 17. Tamuz i 9. Av se každoročně postíme, nejíme, nepijeme, nekoupeme se a dodržujeme další pravidla, která naleznete v Šulchan Aruch. Každý, kdo je smutný za Jeruzalém, zaslouží si vidět zase jeho slávu s příchodem Mašiach!Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim
