Chanukah 5777 - 4. svíčka

Chanukah 5777 - 3. svíčka

Chanukah 5777 - 2. svíčka

Chanukový pozdrav od Rabi Jair Jerochim - 1. svíčka

Světlo vs. "Světlo"

Moc často na to nemyslíme, ale moc dobře víme, že bez světla nemůžeme žít. Občas stačí malý výpadek elektřiny na pár hodin v noci a teprve pak si uvědomíme, jak je pro nás světlo důležité. Světlo nám ukáže vše, co je kolem nás, světlo nás může zahřát, světlo má vliv na serotonin v těle, důležité vitamíny a každý den se těšíme, že přijde hezký sluneční den a zrovna teď v zimě dokážeme víc než kdy jindy ocenit slunečný den. 

Podobným způsobem, ale mnohem hlubším, funguje Boží světlo. Ten, díky kterému existuje celý vesmír, náš svět a díky kterému naše příroda může žít a dostat své "přírodní zákony". Díky Němu naše srdce buší a náš mozek myslí. Je to světlo, které stejně jako oživí samotné slunce, oživí i hvězdy a i to nejmenší v přírodě, třeba i jednu mikroskopickou bakterii. Samozřejmě myslíme jiné světlo, než světlo, které známe například od slunce. Sluneční světlo je pro nás jen příklad, abychom pochopili, co je obrovské nekonečné světlo, které nelze pochopit. Je to světlo, které spojuje všechny atomy a i menší částečky do spojení, které se pak odhalí ve tvaru člověka, zvířete, stromů nebo planet. Bez této dokonalosti bychom tady ani nebyli. 

Oproti tomuto světlu existuje falešné světlo, které je ale doopravdy celá tma. Kdybychom chtěli nevidomému vysvětlit rozdíl mezi světlem a tmou, jen těžko by to pochopil. Můžeme mu například zkusit vysvětlit, že když je světlo a slunce, je větší teplo a když není světlo, je zima. Nebo může pochopit podle zvuku hodin, jestli je den nebo noc, ale nikdy nepochopí, co opravdu znamená světlo a tma, protože ve chvíli, co mu pustíme topení, může myslet, že přišlo světlo a nebo když se mu rozbijí hodiny, může si myslet, že je den. 

Tak to může být i s Božím světlem. Občas některé příjemné zážitky můžeme vykládat jako světlo, stejně jako si nevidomí vyloží topení v noci jako největší světlo a den. Bohužel i dnes není jasné, co je doopravdy světlo a co je tma, co je pravda a co je lež. Občas ani nevíme, jestli doma máme světlo z žárovky nebo je to světlo, co přijde od slunce. Sluneční světlo lze nahradit falešným a umělým světlem od žárovky stejně jako lze špatné věci vyložit jako dobré. Často to děláme jen abychom měli čisté svědomí a nebo, když to řekneme upřímně, abychom nemuseli přiznat chyby, abychom nemuseli nic měnit a dělat si vše, co se nám chce. A důležité je zdůraznit, že to zlo nechce Boží část v naší duši, ale tzv. Jecer Hara (=touha páchat zlo), která je v nás schválně, abychom mohli v životě odolat, ovládnout se a získat blízkost Boží, která není zadarmo. Víme totiž, že "bez práce nejsou koláče".  

V období druhého Chrámu v Jeruzalémě, 200 let před jeho zbořením, začali proti Božímu světlu bojovat Řekové. Řekové totiž sloužili svému tělu a tělo byl jejich bůh. Už od prvních Olympijských her, které mají kořen v městě Olympia (Řecko), vidíme, že jde jen o fyzické zbožňování a opěvování vlastního těla a svalů. Řecká kultura vždy s obdivem těla souvisela a i když se podíváme na jejich sochy, jsou to vždy svalnaté postavy. Řekům vždy vadilo a děsilo je, že je něco víc, než tělo. Báli se Božího světla a svátosti. A ti, kdo žili podle světla HaShem a nejvíce ho pochopili, byli Židé v Izraeli, kteří sloužili Bohu v Chrámě ve stavém městě Jeruzalém. Tam jsme mohli vidět kombinaci materiálního a duchovního světa v ideálním balancu, jak použít materiální krásu tohoto světa, abychom sloužili našemu Stvořiteli. Sílou tam byla víra v jednoho Boha. Ta stejná víra, která chtěla po Židech, abychom dodrželi Šabat, abychom dělali obřízku 8. den po narození chlapce a abychom díky kalendáři mohli lépe sloužit HaShem. Když Řekové chtěli ničit Izrael, nechtěli nás zabít fyzicky, protože by to bylo proti jejich myšlence "posvětit tělo", ale chtěli zničit národ Izrael asimilací. Věděli, že Židé bez Šabatu a obřízky, kterou má každý muž, přijdou o smlouvu, kterou s námi uzavřel Bůh a že bez zavedeného židovského kalendáře nebudeme moci naše svátky dodržovat. Řekové tím pádem dali zákaz dodržet Šabat, obřezávat a posvětit nový měsíc. Fakticky, i když Řekové měli několika násobnou přesilu, jak fyzickou, tak počtem, světlo nakonec vyhrálo proti tmě a Řekové válku prohráli. Čistí vyhráli nad nečistými, spravedliví nad zlými a slabší nad silnějšími a menšina nad většinou. 

Hlavním zázrakem nebylo zrovna to, že jsme zvítězili a také to není hlavní důvod pro oslavu Chanuky. Zákon v Chrámu byl takový, že každý den, velekněz (Kohen Gadol) musel zapálit menoru (velký svatý svícen v Chrámu) a k tomu musel být použit jen čistý olivový olej, kterého se nedotkl nikdo jiný než kněží v Chrámě (již od výroby). Nádoby s čistým olejem byli proto vždy zapečetěny a podepsány veleknězem. Řekové to věděli a proto schválně všechny nádoby otevřeli a tím znečistili. Moc dobře věděli, jaký duchovní význam to má. Po tom, co jsme vyhráli, chtěli jsme zapálit menoru v Chrámě, ale bohužel nikde nebyl žádný čistý olej. Nakonec se přeci jen zázračně objevila jedna nádoba, která ale měla vystačit jen na jeden den (1 nádoba = 1 den). Vytvoření nového košer oleje by trvalo 7 dní, ale i přesto byla menora zápalena. Zázrak, který pak viděl celý národ Izrael byl ten, že olej, který měl hořet jen jeden jediný den, hořel 7 dní navíc, tedy celkem 8 dní! 

Od té doby bylo přikázáno každoročně zveřejnit zázrak, který se stal a děkovat za něj. Chanuka je svátek výhry světla nad temnotou. Výhra ducha nad tělem a výhra víry nad filosofií. Výhra v jednoho Boha, který nám dal návod pochopit, co je světlo a co je falešné světlo. Každý rok vychází svátek Chanuka (starý 2 tisíce let) "náhodou" na dost podobné datum jako mnohem mladší "svátek", který ze sebe také dělá "světlo". Je to "svátek", který se už od začátku prosince snaží násilně řvát všude, kam se podíváme: "Já jsem světlo". Člověk, který nic nespáchal a je si tím jistý, nemusí nikde křičet, že je spravedlivý a zrovna ten, který doopravdy něco spáchat, tak se snaží obhájit a všude hlásit svou "spravedlnost". Podle židovského zákona můžeme zápálit svíčky na chanukiji pouze opravdovým plamenem, tedy bez elektřiny a bez zbytečných vizuálních efektů. I jediná malá svíčka splní své poslání a je košer pro oslavu Chanuky, protože pravda nemusí "řvát". 

Jak má vypadat správný tvar Chanukije podle Rambam

Naším cílem je povzbudit duši, kterou v sobě máme a rozdmýchat skryté plameny, které u některých lidí hasnou. Pojďme všichni pomocí naší duše a Božího světla vyhrát nad zbytečností a lží a tím se pozvednout nahoru. Zrovna letos, kdy se křižuje první den Chanuky a 24. prosinec se nebudeme plést a poznáme, co je opravdové světlo a co si na světlo jen hraje. Pojďme se vyléčit, ať nedopadneme jako ten nevidomý a rozdělme mezi svátkem, který podpoří naši duši a nebo "svátkem", který jen dokáže, jak jsme chamtiví, konzumní a tělesní jako ti Řekové. A tím uděláme Světlo Všude!

Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Světlo Všude - 25. Díl - Avraham Avinu

Světlo Všude - 24. Díl - 30.10.2016

O Naší Duši 1.

Nevím, jestli lidé dostatečně často přemýšlejí nad tím, kdo vlastně jsou.... Chceme se naučit, co je ve vesmíru, jaké jsou novinky ve vědě nebo běžné věci v životě, jako jsou studium nebo práce. Zkusíme často myslet i více do hloubky. Třeba co je náplní naší práce, jaké je tajemství přírody a nemáme problém ani probírat astronomii a jsme si jistí, že to zvládneme pochopit. To samé se může týkat fyziky, chemie nebo pro některé to mohou být i běžné pozemské věci jako jídlo nebo oblečení. Ale není právě proto paradoxem, že nejdřív nezačneme úplně od základu, a to tím, kdo vlastně jsme a co o sobě víme...? Položíme vám pár otázek a zkuste na ně každý z vás odpovědět sám....

* Pokud někoho máme rádi. Kdo vlastně má rád? Naše buňky v mozku nebo snad žíly v srdci? 

* Když nás něco dojímá, radujeme se nebo se nám stýská a jsme smutní, zase to bude jen nějaký fyzický orgán v těle?

* Když si myslíme, že naše technologie je tak vyspělá, proč nedokáže žádná umělá inteligence cítit lásku, radost nebo smutek? I kdyby byla vytvořena z jakéhokoliv fyzického materiálu.

* Proč se jeden den cítíme vesele a druhý den nás trápí špatná nálada, i když se vlastně nic nestalo?

* Proč někteří lidé, které potkáme, nám dokáží udělat radost i jiné raději potkat vůbec nechceme?

* Pokud se bavíme s člověkem, který je nám blízký? Mluvíme s jeho oblečením, s obličejem, s jeho mozkem...? Nebo je tam něco víc? 

* Proč s naší vyspělou technologií a zdravotnictvím, ještě neexistuje způsob, jak vrátit život do mrtvého, i když tělo ještě funguje??

* A proč mrtvý člověk váží více, než živý??

To vše má jen jednu odpověď. Můžete si myslet, že jste chytřejší než celé tvoření a být si jistí, že znáte různé "teoretické" odpovědi, které vás stejně nikdy neuspokojí. Nebo můžete pochopit, že jsme všichni jen součást tvoření, které tvořil jeden Bůh a s jeho energií dal do každého z nás část svého Božství, které se nazývá Nešama nebo Nefeš. Tvář člověka, kterého vidíme vedle sebe není jen kůže, maso a kosti, ale ten člověk je, i když zestárne a vypadá jinak, pořád stejná osoba, pořád ta stejná duše. Když duši máte, žijete, fungujete, cítíte, prožíváte, milujete.... Ale bez ní se vrátíme do pozemské části tvoření a stane se z nás jen fyzický neživý produkt. 

Duše je život, tělo je jen nádoba a prostředek, abychom mohli v tomto světě vykonat svůj úděl, poznat našeho Stvořitele, sloužit Mu a přitahnout k nám dolů Boží přítomnost tím, že víme, co máme dělat, co nemáme dělat a tím připravit tady dole místo pro HaShem....

Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Světlo Všude - 23. Díl - Sukkot

Světlo Všude - 22. Díl - Jom Kipur

Světlo Všude Speciál společně s Nešer

Chaj Elul

Baal Šem Tov

Dnes, tedy 18. Elul (chaj Elul) slavíme narození dvou velkých světel a zachránců judaismu, kteří přinesli nový impulz a ukázali cestu, jak se spojit s HaShem s velkou láskou každému člověku, a to i tomu nejprostšímu. Tímto způsobem oživili před více jak 200 lety generaci, která už byla duševně zmírající. Je to zakladatel chasidutu rabi Jisrael Baal Šem Tov a Rabi Šneur Zalman z Ljady, nebo-li Alte Rebe. Rabi Šneur Zalman přinesl zcela novou éru s jeho revoluční knihou Tanja, která je určena pro každého Jehudi a je to chasidská psaná Tóra. Psal kabalistické knihy (Maamarim, Likutej Tóra, Tóra Or a Šulchan Aruch). Je to také zakladatel chasidut Chabad a první Lubavičský Admor. K tomu všemu je 18. Elul zároveň výročí našeho velkéjho pražského rabína a kabalisty Juhuda Liva ben Becalel, kterého určitě znáte jako Rabi Löw nebo Maharal. Kniha Tanja od rabi Šneur Zalman, jak je psáno už v jejím úvodu, čerpá i z Maharalových knih. Dnes je tedy velký chasidský den, který bychom měli náležitě uctít, snažit se cítit jeho speciální energii a tím se připravit na dny soudu Roš Hašana a Jom Kipur. V chasidutu se učíme, že ode dneška máme právě 12 dní do Roš Hašana a každý den je oproti každému měsíci v celém roce. To znamená, že dnes opravíme naše hříchy za první měsíc - Tišrej, zítra to bude měsíc Chešvan a tak dále až do předvečeru Roš Hašana, kdy opravíme měsíc Elul. Rabi Jisrael Baal Šem Tov nás učil, že každý Jehudi nikde není jen tak náhodou, protože Bůh ho poslal právě tam, kde se nachází, aby šířil Boží světlo třeba pomocí žalmů, modliteb nebo požehnáním na jídlo. Rabi Jisrael Baal Šem Tov nás také učí, že modlitba upřímného srdce od člověka, třeba který ani neví, jak se má modlit nebo neumí hebrejsky, je před Bohem vždy přijata.

Maharal

K tomu se váže i krátký příběh... Jednou se stalo, že v synagoze u Baal Šem Tova probíhala modlitba na Roš Hašana. Ten den přišel do synagogy i jeden mladý kluk, který byl velice smutný, protože se neuměl modlit. Byl to prostý Žid, který neuměl ani číst nebo psát a velice ho to trápilo. Pocházel z chudé rodiny a jeho rodiče neměli ani peníze na učitele, jak bylo v té době zvykem. Šel do synagogy a upřímně v slzách vzal do ruky modlitební knížku určenou na Vysoké svátky. Říkal: "HaShem, já se neumím modlit, ani neumím číst, ale moc tě prosím, ať všechny modlitby v této knize, včetně jejich Kavanot vyslechneš, jako kdybych se je modlil já." Po modlitbě se Rabi Jisrael Baal Šem Tov smál více, než je v den soudu zvykem a jako vysvětlení vyprávěl svým chasidim, že všichni, kteří se ten den sešli v synagoze mají zapsaný u Boha dobrý rok, ale není to kvůli jejich modlitbám, ale právě kvůli upřímné modlitbě prostého mladíka a vyprávěl jim také, co se v nebi velkého událo.

Alte Rebe

Maharal nás učí, že bychom neměli zbytečně hledat logické důvody, proč konat Micvot, ale, jak nás učí chasidut, vše dělat tak jak se má v radosti! Základem je především dělat něco dobrého pro ostatní.

Ukončíme to dnes událostí, která se stala, když Rabi Jisrael Baal Šem Tov jednoho dne udělal "Aliat Nešama" (=zvedání duše, kdy Cadik odpojí duši z těla a cestuje do vyšších světů) a šel navštívit Mašiach do zahrady Eden. Zeptal jedinou otázku: "Kdy už přijdeš?" Odpověď zněla: "Až se prameny tvého učení rozšíří do celého světa!" Z toho plyne, že naší povinností je rozšířit cestu chasidutu a kdy je lepší čas začít, než zrovna v den jeho narození, abychom v blízkých dnech přivedli Mašiach na tento svět!

Přejeme všem Šana Tova Umetuka, ať jste dobře zapsáni do nového roku!

Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Měsíc Elul v Praxi

Pro ty z nás, kteří cítí nebo vědí, že se jich měsíc Elul týká, jsme připravili pár tipů a zvyků.

Měsíc Elul se nazývá "Rachamim Vehaslichot", což znamená "milost a prominutí". Od 1. Elul až do Jom Kipur (10. Tišrej) se nacházíme ve 40 dnech, kdy Moše vystoupal na 40 dní na horu Sinaj, aby žádal o odpuštění za národ Izrael a připravil nové desky Tóry. Roš Hašana, v překladu "Hlava roku" nebo "Nový rok" připadá na 1. Tišrej (18. září 2020) a její předvěčer je poslední den měsíce Elul. Na Roš Hašana vstoupíme do nového roku 5780 a rovněž prožíváme začátek našeho soudu v nebi, který v průběhu svátku bude rozhodnut a 10 dní poté, na Jom Kipur, dostane "razítko". Protože je to soud, který se týká celého příštího roku ve všech sférách našeho života (jestli budeme žít a pokud ano, jestli budeme zdraví, peníze a kolik, úspěch apod.), tak chápeme, proč dáváme na měsíc Elul takový důraz. Je třeba ho využít na maximum a připravit se dobře na soud. 

Co děláme na měsíc Elul:

1) V Šulchan Aruch je uveden verš: "Prozkoumáme naše cesty a vrátíme se k tobě", což je smysl celého měsíce. V praxi to znamená, že kromě Slichot, který můžeme dělat v synagoze (Aškenázim až poslední týden před Roš Hašana), musíme být upřímní a opravdoví především sami před sebou, abychom mohli bez přítomnosti ega najít, co máme opravit, protože neexistuje člověk bez hříchu. Jak je psáno: "En Cadik Baarec Ašer Lo Jechta", v překladu "Není Cadik v zemi, který nebude hřešit". Tedy i Cadik, dokud se nebavíme o Cadikim Gmurim, se může mýlit a je povinen dělat Tšuva. Tšuva děláme celý rok, ale nyní, stejně jako před každým civilním soudem, jak přijde do tuhého, tak musíme využívat všechno, abychom mohli s klidným srdcem oslavit a prožívat vysoké svátky.

2) Od prvního dne měsíce Elul až do Hošana Raba (poslední den Sukkot), je  zvykem každý den číst Žalm 27, který symbolizuje všechny svátky tohoto období.

3) Od 2. dne Roš Chodeš Elul posloucháme a nebo troubíme na šofar. Důvodem je připomenout obětování Jicchaka, kdy Jicchaka nahradil beránek. Tím připomínáme Bohu, co naši praotci byli schopni pro Boha udělat a chceme tím získat milost díky jejich zásluhám. Šofar rovněž budí pocit strachu, jak je psáno: "Hajišag Arije Bair Veiš Lo Jechrad?", což znamená "A bude řvát lev ve městě a nikdo se nebude bát?". Troubení na šofar je velice náročné a je třeba do něj foukat vzduch až ze dna plic, což symbolizuje modlitbu až z hloubi naší duše. Tradičně se troubí na šofar hned po modlitbě Shacharit, ale lze ho poslouchat až do západu slunce. Pokud šofar nemáte a neumíte na něj troubit, zapátrejte ve svém okolí. V Praze vám mohu zatroubit i já sám. Poslední den měsíce Elul už na šofar netroubíme, protože je to den před Roš Hašana a my tím zamotáme satanovi hlavu a ten poplete datumy a nepřinese naše hříchy k soudu ve správný den. Troubíme v pořadí tkia-švarim-trua-tkia/ tkia-švarim-tkia/ tkia-trua-tkia.

4) V tomto měsíci se chováme k lidem s milostí, protože Bůh nás soudí podle toho, jak mi sami soudíme a chováme se k ostatním. 

5) Je zvykem našim bližním a známým poslat přání, ve kterém jednak prosím o odpuštění, ale hlavně přejeme dobrý rozsudek a popřejeme Shana Tova Umetuka - Sladký dobrý rok

6) Je třeba klást důraz na osobní omluvu našim bližním, kterým jsme ublížili jak vědomě, tak omylem. Bůh může na Roš Hašana prominout jen hříchy, které jsou mezi námi a Ním, ale NIKOLIV hříchy spáchané mezi lidmi samými. Nyní je dobrá doba na usmíření a především v rodině. Samozřejmě, že k tomu je třeba dát dolu svou pýchu, bez toho to nejde. A Bůh dobře ví, co se odehrává v našich srdcích, protože, jak je psáno v Žalmu 44: "...což by to Bůh neodhalil? Zná přeci tajnosti srdce." Stejně, jako se náš nejvyšší Král na nás tyto dny usmívá, i my bychom se měli usmívat na ostatní. Až to všechno zvládneme, sami uvidíme, jak z nás jde světlo všude!

Doporučiji také článek z minulého roku ZDE.


Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Měsíc Elul

V těchto dnech právě začíná měsíc Elul, který je posledním měsícem roku 5780. O měsíci Elul bychom mohli psát velice dlouho, ale pokusíme se vám alespoň stručně objasnit, co je měsíc Elul, jaký má význam a co bychom v tomto měsíci měli udělat. Začneme krátkým přirovnáním...





Králi se nedaří vyřešit složitou matematickou otázku, a tak tomu, kdo ji vyřeší, nabízí 2 hodiny osobního setkání včetně drahých královských darů. Občané království se pokoušejí příklad vyřešit a nakonec se přihlásí jeden muž, který tvrdí, že našel řešení. To řešení je překvapivě tak snadné, že se král až zastyděl, jak to, že na to on a jeho moudří nepřišel dřív. Proto se mu nyní nechce ani moc vyplatit odměnu, ale slovo krále se nesmí rušit. Král už ale přemýšlí, jak mazaně omezit počet darů i čas, který slíbil strávit s řešitelem problému. Došlo mu, že jediné řešení je, aby vítěze zaměstnal jinak, a to věcmi, které by ho mohli hodně lákat. Ihned zjistil, co má onen muž ze všeho nejraději a co je jeho slabost. Jeho slabostí byla klasická hudba a dobré jídlo a proto, když přišel řešitel příkladu do zámku, aby si vybral svou výhru, čekala na něj už u vstupu bohatá tabule plná jídla. Byly to vzácné pokrmy, které obyčejný člověk nemá nikdy v životě šanci ani spatřit, natož ochutnat a proto, i když věděl, že čas už běží, neodolal a začal si užívat jedinečnou životní šanci. Čas plynul a služebnictvo nosilo další a další chody a i když byl muž už úplně sytý, tak po tom, co donesly dezerty jako z jiného světa, pustil se i do nich. Čas dále nelítostně plynul, čehož si byl plně vědom, ale prostě mu to nedalo. Když věděl, že už má jen poslední chvíli, aby získal svou výhru, tedy setkání s králem a drahé dary, královský orchestr, který se skládal z těch nejlepších hudebníků z celé země, spustil líbeznou symfonii. To ho na místě natolik šokovalo, že se nemohl ani pohnout a nechal se unést libou hudbou, která byla jako z jeho nejtajnějších snů a najednou hodiny odbily konec vyměřeného času a služebnictvo ho požádalo, aby opustil zámek. Cítil se naprosto zostuzen. 

Tento příběh nám může posloužit jako výborné přirovnání k pochopení podstaty měsíce Elul. Bůh ví, že jsme jen lidé a nečeká od nás bezchybnost jako od andělů, ale dal nám možnost, abychom své chyby přiznaly a opravili pomocí Tšuva. K tomu, abychom byli na dny soudu, tedy Roš Hašana a Jom Kipur, připraveni, nám dal Bůh 29 dní (celý měsíc Elul), abychom si uvědomili naše skutky v uplynulém roce a káli se za své hříchy. Tento měsíc je nám Bůh ještě blíže, než jindy a je psáno: "král vyjde do polí", což znamená, že jde mezi obyčejné lidi, na každého se usměje a každý má možnost po něm něco chtít, přiblížit se mu nebo si alespoň užívat jeho blízkost. Těchto 29 dní jsou jako 2 hodiny, které měl v našem příběhu možnost využít řešitel příkladu. Tento měsíc vládne vlastnost Rachamim, tedy milost od Boha a tu bychom měli využít jako dárek. Měli bychom využít královu blízkost, jeho přátelský přístup a opravit všechny hříchy. Proto sefardští Židé začínají modlitby "Slichot" (=kajícné modlitby a prosby za prominutí hříchů) již za svítání od prvního dne měsíce Elul. Aškenázští Židé začínají až poslední týden před Roš Hašana, (to znamená poslední dny měsíce Elul). JENOMŽE zároveň má hodně práce naše Jecer Hara (to je pokušitel, který se snaží využít náš sklon ke hříchu a zlu) a stejně jako muže v našem příběhu, nás může svádět na špatnou cestu, přemlouvat nás, že času je stále dost a mezitím nám najde tisíce důvodů, proč se věnovat něčemu jinému, odložit naše Tšuva a mezitím ještě hřešit. Jenomže my dobře víme, jak nakonec dopadl "hrdina" našeho příběhu.... 
Měli bychom pomocí našeho uvědomění posílit náš mozek, aby ovládl touhy srdce a rozdmýchat v sobě lásku k Bohu a k dobrému včas. Přejeme nám všem, aby naše Tšuva byla přijata a brány nebe otevřeny.


Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Bejn Hamecarim

Dny od 17. Tamuz až do 9. Av nazýváme "Bejn Hamecarim". Jedná se o 3 týdny, ve kterých omezíme naše radosti a vzpomínáme na spálení chrámu v Jeruzalémě, který byl 2x v historii zbořen ve stejný den - 9. Av. 17. Tamuz je odjakživa znám jako velmi negativní den, ve kterém se stalo více hrozných věcí, například je to i den, kdy Moše Rabeinu rozbil desky Desatera, poté, co po cestě z hory Sinaj zjistil, že někteří lidé slouží zlatému teleti. Ten den také byla zrušena věčná oběť, rozbity zdi Jeruzaléma a v chrámu byla Římany vztyčena socha prasete. 17. Tamuz také Apostomus spálil hlavní a originální knihu Tóry. Je to den, kdy Římané dostali přímý přístup do Jeruzaléma až tak, že 9. Av došlo k úplnému zničení chrámu, který byl zapálen a hořel až do 10. Av odpoledne. Jsou to velmi těžké a smutné dny pro národ Izrael. V chrámu se nacházelo nejvatější místo, které se nazývá "Kodeš Hakodašim" a tam mohl hlavní velekněz vstoupit jen jednou za rok na nejvatější den - Jom Kipur. Toto svaté místo od té doby není v rukách Izraele a nachází se v "Galutu". Na tomto místě dnes stojí měšita. Jediné, co nám zbylo je Zeď nářků, hebrejsky "Hakotel Hamaaravi" (Západní zeď), o které je psáno: "Nikdy neodešla Šechina (Boží přítomnost) od západní zdi chrámu". Fakt, že nemáme chrám nám neustále připomíná, že jsme v "Galutu" a situace není v pořádku. Přes Jeruzalémský chrám poslal Bůh do země svátost. V chrámě byla přímo odhalena Boží přítomnost a bylo to místo, které se nechovalo podle zákonů přírody. V chrámě byly také desky desatera, které byly přímo vyrobeny rukou Boha a byly darovány národu Izrael skrze Mošeho. To, že nemáme náš chrám znamená, že přítomnost HaShem tady není tolik jako dřív, a to, co nám dnes připadá normální, vlastně vůbec normální není! Zázraky, které se děly v období chrámu, dnes nejsou tak viditelné a zjevení Boha, které bylo v chrámu, už není tak fyzicky zřetelné a vypadá to, že duchovno a materiálno je od sebe více vzdáleno.

Tyto dny máme povinnost se zamyslet nad činy, které mohly za to, že dům Boha byl zbořen. Víme hlavně o dvou hlavních důvodech. První je "Avoda Zara" (více zde), se kterou dodnes bojujeme a která má dnes i moderní podoby (honba za penězi, módní značky, víra v sebe, jiná náboženství, která dávají "božskou" moc lidem nebo předmětům a věří ve falešného "Mesiáše" a nebo i fanatický ateismus apod.). Druhým důvodem byla nenávist mezi lidmi, která byla často i bezdůvodná a jediný způsob, jak to opravit je bezpodmínečná láska. Národ Izrael pochází od praotce Jákova Izraele a proto jsme jedna velká rodina s jednou duší a je naší povinností se spojit v lásce.
Tři týdny, ve kterých se právě nacházíme se nazývají těmi nejnebezpečnějšími v roce. Jsou to dny, kdy mají nadvládu duchovní negativní síly a proto nám naši moudří přikazují se tyto dny vyhýbat čemukoliv nebezpečnému a rizikovému (např. neplavat, necestovat přes moře, raději nelétat (kromě do svaté země Izrael nebo za Cadikem), nedělat nebezpečné práce a ani výchovně nebít děti (což doufám, že většina z nás tyto metody nepoužívá celoročně)).
Tento článek ukončíme modlitbou a přáním, abychom zvládli dělat Tšuva jako jeden celek a přitáhnout zpátky přítomnost Boží do tohoto světa. Jak praví Rabi Šmelke z Mikulova: "Měli bychom se hlavně modlit, aby "Šechina" byla osvobozena z "Galutu"". Již brzy uvidíme stát 3. chrám na svém místě a tyto dny se otočí z velkéhu smutku na věčný svátek a radost tak, jak nám slíbili naši proroci. Amen

P.S.:  Nezapomeňte, že 17. Tamuz i 9. Av se každoročně postíme, nejíme, nepijeme, nekoupeme se a dodržujeme další pravidla, která naleznete v Šulchan Aruch. Každý, kdo je smutný za Jeruzalém, zaslouží si vidět zase jeho slávu s příchodem Mašiach!


Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Světlo Všude - 21. Díl - Jednota

Tajnosti Duhy

1656 let od tvoření světa přinesl Bůh potopu, která zničila celý svět. Byl to trest za morální pokles celého lidstva. 

Tóra (Starý zákon) praví: 

"Lidstvo se začalo rozmáhat po zemi a rodily se jim dcery. A vidouce synové těch soudců, že jsou lidské dcery dobré, brali ženy každému, koho si vybrali." (Výklad: Každý, kdo měl trochu moc, si myslel, že může s ženami zacházet dle libosti.)

"A Hospodin viděl, že se na zemi rozmohla lidská špatnost a zlo je sklonem myšlenek lidského srdce po celý den. A Hospodin litoval, že udělal člověka na zemi, a rmoutil se kvůli jeho srdci. Hospodin řekl: "Poněvatž jsem litoval, že jsem je udělal, setřu člověka po dobytek, po plazy a po nebeské ptactvo, s povrchu země!""

"A Bůh viděl tu zemi, že byla úplně zkažena, jelikož každé tělo na zemi porušilo svou cestu."

"A já, já to jsem, kdo na zemi přivádí potopu vod, abych pod nebesy zničil každé tělo, v němž je dech života, všechno na zemi zahyne!"

Zohar říká, že nejhorší hříchy, kvůli kterým dostalo lidstvo trest bylo to, že měli "zakázané vztahy" (neboli "giluj arajot") a "vylévali semeno na zem" (stejně jako Er a Onan) , a to všechno veřejně. Znamená to tedy, že na veřejnosti schválně masturbovali a souložili, aby odháněli Boží přítomnost ze světa a takto ničili celou zemi. 

Jediný, kdo potopu světa přežil, byl Noach (Noe) a jeho rodina. O Noachovi Tóra říká, že byl jediný spravedlivý v očích Boha. Hned potom, co opadla voda a Noach vyšel ze své archy, obětoval Hospodinu čistá zvířata, a proto, jak popisuje Tóra, vzal také víc čistých zvířat s sebou na archu, konkrétně vždy sedm párů, přičemž z nečistých vždy jen dva páry. Zároveň Noach dostal 7 příkazů pro CELÉ budoucí lidstvo, aby svět fungoval tak, aby už nikdy nemusel být potrestán. O 7 Noachidských přikázáních si můžete přečíst ZDE a záleží na každém z nás, abychom dělali neustále Tšuva. 

Co se událo potom? Tóra praví: "Bůh řekl Noachovi a s ním i jeho synům: "Hleďte, uzavírám s vámi z ptactva a z dobytka, se vší zemskou zvěří s vámi ze vší zemské zvěře vycházející z té archy! Uzavřu s vámi smlouvu a již nikdy nebude vymýceno všechno tělo vodami potopy, již nikdy nebude potopy, aby zničila zemi!" A Bůh řekl: "Toto je na věčná pokolení znamení smlouvy mezi mnou a mezi vámi a mezi věškerou živou duší, která s vámi je. Za znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí jsem dal do mraku svůj luk. Kdykoliv budu stahovat mračno nad zemí, ukáže se v mračnu duha. A já si připomenu svou smlouvu, jež je mezi mnou a vámi a mezi věškerou živou duší v každém těle, a pro potopu, jež by zničila všechno tělesné, už nebude vody. V mračnu bude duha, a já ji uvidím, abych si připomněl věčnou smlouvu mezi Bohem a mezi veškerou živou duší v každém těle, které je na zemi!" A Bůh řekl Noachovi: "To je znamení smlouvy, již jsem uzavřel mezi mnou a mezi každým tělem, které je na zemi!" Z toho plyne, že Bůh nám dal slib, že už nikdy neudělá takovou potopu, která by zničila celý svět a pokaždé, když uvidí, že lidé hřeší a že by si potopu opět zasloužili, tak nám ukáže duhu v mracích jako upomínku na slib, který světu slíbil. 

Když se objeví duha, musíme především děkovat Bohu za to, že nám neuloží trest potopy i přesto, že tolik hřešíme. Požehnání, které musíme říci je: "Pochválen budiž Hospodine, Bože náš, králi světa, Jenž pamětiv jest smlouvy, věrným jest Své smlouvě a splní slovo Své!" ("Baruch atah Adonai, Eloheinu melech haolam, zocher hab’rit v’neeman biv’rito v’kayam ma-amaro.")

Duha symbolizuje hříchy lidí a generace, ve které se duha vůbec neobjeví znamená, že se jedná o generaci, která je duchovně a morálně obzvlášť vysoká. Víme o několika generacích, ve kterých žili natolik spraveliví, vyjímeční a morální lidé, že se duha vůbec neukázala. Je to například generace krále Ezechiáše-  krále judského, pak také v generaci Anšej Kneset Ha-Gdola, v generaci Rabi Šimon bar Jochaj (proto je také na jeho výročí Lag Ba-Omer zvykem střílet z luku, který tvarem připomíná duhu) a i v generaci Rabi Jehošua ben Levi. 

Víme, že duha je vědecky vysvětlený jev a k tomu také víme, že duhu Bůh tvořil spolu s tvořením světa a tím pádem se ptáme, co se změnilo po potopě, když Bůh rozhodl, že duha bude výstraha a slib, který se týká hříchu. Během několika generací jsme dostali i několiv vysvětlení. Ramban (Rabi Moše ben Nachman) říká, že duha byla už před potopou, ale až po potopě Bůh rozhodl, co bude symbolizovat. Rabi Avraham ben Meir ibn Ezra a také Abrabanel přidali k tomuto tvrzení, že po potopě se staly na světě fyzické změny, které umožnily, aby duha vůbec mohla existovat. Podle Rabi Avraham ben Meir ibn Ezra zesílilo světlo Slunce a Abarbanel říká, že po potopě se mraky staly mnohem řidší. Rebe Lubavitch to vysvětluje podle světla Chasidutu, že i když potopa přinesla destrukci světa, bylo v tom ale i požehnání. Bůh přečistil svět tak, že nyní i sami lidé mohou přinést duchovnost do světa a jsou schopni zjemnit materiálno. Mraky se tvoří z páry, která jde ze země a proto se po potopě staly mraky řidší a symbolizují práci člověka, která přečistí a zjemní svět.

Máme se tedy na duhu dívat nebo ne?  Talmud i Kabala praví, že na duhu by se člověk neměl dívat, ale když už se na ni dívá, měl by požehnat. Duha nám nepřipomíná jen hřích, ale je v ní i něco pozitivního, protože je to svatý jev, ke kterému bychom měli chovat úctu. Prorok Ezechiel popisuje své vidění, ve kterém viděl vysokou Šchinu: (=„Přítomnost“, přebývání. Šchina představuje Boha sestupujícího, přítomného mezi lidmi. Boží přítomnost je jedinou skutečnou „přítomností“, která je právě „tady“ a „teď“ - zažívat stav blízkosti šchiny znamená zažít absolutní vyrovnanost a harmonii. Říká se, že Šchina, která přebývala v Chrámu až do jeho zničení, nikdy neopustila západní zeď Chrámu, která díky tomu zůstala stát.) "Vypadalo to jako duha, která bývá v mračnu za deštivého dne, tak vypadala ta záře dokola; byl to vzhled a podoba Hospodinovy slávy."

Protože duha reprezentuje krásu Šchiny, je psáno v Talmudu (Traktát Megila), že není vhodné se dívat na duhu, která odhalí úctu Boha na světě, ale jak už jsem psal, smí se na ni požehnat.
V Zoharu je psáno, že něž přijde Mašiach, objeví se duha, která bude svítit obzvlášť silně a jasně. Kéž bychom si tuto duhu zasloužili vidět už v těchto dnech! 

Symbol duhy je, asi né jen tak náhodou, v dnešní době symbolem pro homosexuály, kteří činí nejhorší hřích v očích Hospodina kvůli kterému taky potopa světa nastala. Všechno na světě je propojeno a nic není jen tak náhodou. Všechno je řízeno Bohema všechno je jím navigováno a spojeno 24/7. I pokud čtete tento článek, není to jen tak náhodou, o čem už jsem psal zde.

Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Svátek Týdnů

Jako každý rok, tak i tento, slavíme svátek Šavuot, který nese jméno od slova "Šavua", což znamená hebrejsky týden, v množném čísle týdny- "Šavuot". Naší povinností, kterou nám ukládá Tóra je, počítat 49 dní, tedy 7 týdnů od svátku Pesach až do Šavuot. 

A co se stalo na Šavuot? Na Šavuot svět dostal to nejcennější, co mohl dostat. Dostal na hoře Sinaj skrze Mošeho před zraky stů tísíc lidí Desatero. Byly to sta tisíce, které viděly ten okamžik plný emocí a zázraků, hlasů, zvuků, světel, ohně...  A také viděli, jak se Bůh objevil na hoře Sinaj, když řekl první dvě přikázání Desatera přímo svým hlasem. Když ale Bůh viděl, že lidé nemohou jeho hlas zvládnout, protože byl až moc silný a omdlívají, protože jejich duše chce odejít z těla, nechal zbytek Desatera říci skrze Mošeho. Desatero bylo tesáno do kamene přímo Boží rukou, jak je psáno "prstem Božím". Desky pak dostal Moše musel je schoval do Archy úmluvy. 

Co je vlastně Desatero? Jsou to příkazy Boha, které pochází přímo z vnitřku Boha, tedy z toho nejsvatějšího, co může existovat. Když se tady dole učíme Tóru, tak se s Bohem propojíme nejsilnějším možným způsobem. Tóra jsou přímo myšlenky Boha, mohli bychom říci, že přímo Jeho "mozek". To znamená, že ve chvíli, kdy se snažíme naším mozkem pochopit to, co vycházelo z "mozku" Boha, se s ním nejlépe spojíme. Náš svět je nejnížší svět, který existuje. Je až na dně čtyř světů a 4x deseti sfér. Jsme ve sféře Malchut ve světě Asija. Ale Tóra, kterou jsme dostali na hoře Sinaj - přímo ty desky, kde je psáno Desatero, přišly až ze světa Acilut, kde je největší koncentrace Boha. Tóra je Bůh a to, že dal kus sebe přímo na fyzický kámen znamená, že poprvé Bůh spojil náš materiální svět se svou svátostí. Od té doby máme možnost náš dolní svět posvětit tím, že používáme materiální věci a fyzický svět, abychom dělali "světlo" a ve všem sloužili Bohu. Musíme zvedat náš svět a dělat v něm pro Boha místo, což nebylo před darováním Tóry vůbec možné. 

Na svátek Šavuot posloucháme každoročně v synagoze znovu Desatero. Vypráví se příběh o Rabi Eljašiv, který byl litváckým rabínem a proto u něj byla kabala a mystické myšlení veřejnosti neznámé, ale o to je tento příběh zajímavější.... Jednou za ním přišel člověk, který byl starý, nemocný a strašně mu to bylo líto. Rabi Eljašiv mu řekl, že teď bude Šavuot a měl by vědět, že chvilku před tím, než byla darována Tóra, tak Bůh všechny nemocné uzdravil a proto ať, až bude v synagoze, ať velmi pozorně poslouchá, jak čte Chazan Desatero a představuje si, že stojí pod horou Sinaj a patří mezi ty, kteří byli zázrakem uzdraveni. Pár dní po Šavuot tento člověk přišel a říkal, že se mu stal velký zázrak a že je zdraví tak, jako by nikdy žádnou nemoc ani neměl! Takovéhle příběhy známe spíše od chasidských Rabanim, Admorim a Mekubalim, ale tím, že se tento zázrak stal právě u Rabi Eljašiv vidíme, jak velkou sílu má svátek Šavuot a že ho nesmíme jen tak zanedbat. A musíme myslet na to, že každý Šavuot přijímáme Tóru znova.

ZDE máte odkaz na Desatero přímo v češtině a TADY také odkaz na další článek o Šavuot, kde najdete další informace o tomto svátku. 

Přeji vám všem, abyste chodili po cestách Tóry, což se netýká jen Židů, protože ta stejná Tóra, která nám byla darována obsahuje i 7 Noachidských přikázání, které patří celému světu a všem národům a kdyby byly dodržovány, náš svět by vypadal úplně jinak... 

Je psáno, že dříve, než přijde Mašiach, dostane se svět poprvé do takového stupně duchovní nečistoty, ve kterém by dřív ani nemohl existovat. Je to konečná padesátá brána Tum-a (duchovní nečistoty). Brána 49 byla v době, kdy jsme byli jako otroci v Egyptě, a to Bůh musel rychle udělat předčasné vykoupení, abychom nepadli do brány 50. Těsně před Mašiach je svět v 50 bráně proto, aby Mašiach mohl přijít právě kvůli těm Cadikim (spravedlivým), kteří dokáží udržet svou svátost i přesto, že Tum-a je už úplně všude. Najdeme ji v telefonech, televizi, na internetu, v časopisech, na ulicích mezi lidmi... Ale stále jsou lidé, kteří se nedívají kam nemají, nechodí tam kam nemají, nespojují se se špatnými lidmi, zůstávají stále duchovně čistí a morální, jsou věrní svému Stvořiteli a tím opravují náš svět a jen díky nim přijde Mašiach a světlo bude znovu všude!

Autor článku: Jair Jirmijahu Jerochim

Světlo Všude - 20. Díl - Dokonalé Božské Tvoření

Šavuot

Tuto sobotní noc, ihned po Šabatu, následuje důležitý poutní svátek Šavuot. Šavuot připadá každoročně na sedmý týden po druhém dni Pesachu na konec období Omeru, což je 6. Sivan. Svátek trvá v Izraeli jeden den, ale v nás (v diaspoře) ho slavíme dva dny. 

Proč dostali Tóru právě Židé?

Midraš praví… Když chtěl Bůh zjevit Tóru, ukázal se všem národům na zemi. Potomci Esava (dnešní Evropané, Američané, Rusové) se ho zeptali: “Co stojí psáno v Tóře?” Bůh jim odpověděl: “Nesmíš vraždit!” Oni na to, že ale Tóru nemohou přijmout, protože jejich předek Ezau už vraždil. Bůh se tady obrátil na potomky Amonovy a Moábovy (dnešní Afričané a Asiaté, Indiáni, Maurové apod.), ale ti také chtěli vědět, co v Tóře stojí. A Bůh jim řekl: “V Tóře stojí, že se nemáte dopouštět manželské nevěry.” Ani oni nemohli Tóru přijmout, protože oba národy vzešly z nemanželského vztahu. Poté šel Bůh za potomky Išmaelovými (Arabové), aby znal i jejich názor a přitom jim vysvětlil, že nesmí krást. Jenže oni odvětili: “Náš národ žije jenom z krádeží a loupeží.” 

Každý národ našel důvod, který se mu nelíbil a proč Tóru od Boha nechce. Nakonec šel Bůh za syny Israele. Bůh už věděl, co mu řeknou, protože on zná odpovědi na otázky ještě dřív, než jsou vyřčeny. Židé mu hned odpověděli: “Budeme konat i naslouchat!” A proto Bůh daroval Tóru našemu Israelskému národu. Židy nezajímalo, co se v Tóře píše, ale protože odjakživa věřili v jednoho Boha (už od dob Avraháma), věděli, že je to dar od Boha a takový dar se neodmítá! A kdo jsme my, abychom odmítli Boha. 

Až jednou přijde Mašiach, a bude to velice brzo, přijdou ostatní národové a budou si stěžovat a budou se chtít zachránit, přežít a také dostat věčný život. Nikdo z nich nebude moct říct: "To není fér! My jsme nedostali Tóru a nevěděli jsme, co smíme a nesmíme!" Ale oni ji přece nechtěli! Měli tu možnost a řekli Bohu, že nemají zájem a že jim to nevyhovuje při jejich stylu “života”. 

Tradice a zákony

1. V noci ze soboty na neděli celou noc nespíme, ale učíme se Tóru a těšíme se, až dostaneme desatero. Spát můžeme jít až ráno ve 4:19. Týká se to hlavně mužů a žen, které nemají děti. Každý rok je na světě stejná energie jako před více než 3327 lety! Ten, kdo ještě v tomto životě Tóru nepřijímal, (záměrně píšu v tomto životě, protože všechny naše duše stály spolu pod horou Sinaj a dostaly společně Tóru) má jedinečnou příležitost tak učinit ještě před příchodem Mašiach!
2. V neděli má každý Jehudy (i ty nejmenší děti) povinnost poslouchat desatero! Můžete jít buď nebo do Chabadu, do Jeruzalémské či Staronové synagogy.
3. Jíme převážně mléčné produkty, protože Tóra je přirovnávána k mléku. Tím, že jsme dostali Tóru a zákony Kašrutu, se okamžitě staly všechny nádoby a maso, které Israel měl, NEkošer! Než Jehudim dostali Tóru, dodržovali 7 Noachidských přikázání a mezi ně patří "ever min ha-chaj" - Zákaz pojídání masa z živých zvířat, tento zákaz se vztahuje na všechny formy krutostí páchaných na živých tvorech. Do tohoto zákazu patřilo i mléko, které bylo považováno za zakázané. Díky Tóře jsme ale pochopili, jak s mlékem zacházet a že ho jen nesmíme míchat s masem a také používat jen mléko z určitých druhů zvířat. V Tóře je také popsána země Israel jako země plná mléka a medu. Další důvod je, že stejně jako mléko stačí pro výživu našeho těla (miminko přežije jen na mléce), Tóra dokonale vyživí naši duši. Zajímavé je, že podle Gematrie má slovo “Chalav” (hebrejsky mléko) hodnotu 40, což je stejný počet dnů, kdy byl Moše na hoře Sinaj a sepisoval Tóru, kterou ho Bůh učil. 40 generací dělí Mošeho, který Tóru psal a ty, kteří psali Talmud a ten obsahuje to, co se ústně předávalo a všechny detaily Tóry. V Tóře je popsáno 613 Micvot (příkazů). 248 z nich musíme dělat a 365 nesmíme. Podle knihy Zohar, kterou napsal Rabi Šimon Barjochaj, každý den v roce musíme opravit jeden zákaz, protože dnů v roce máme také 365 a na den 40 vychází právě zákaz míchání mléka a masa! „Nebudeš vařit mládě (kůzle) v mléce jeho matky“ (Ex 23, 19; 34, 26; Dt 14, 21). Vidíte jak má všechno dokonalou souvislost? :)

Jak jsem již zmiňoval, svátek Šavuot začíná ihned po Šabatu, proto je to možná o něco náročnější než v jiné roky, kdy Šavuot začíná po běžném dni. Dny svátku nazýváme Jom tov a pro tyto dny jsou určité příkazy a zákazy, které každý Žid MUSÍ dodržovat. Shrnu vám alespoň ty základní a budu čerpat  hlavně z “Kicur Šulchan Aruch”. 

1. Činnosti, které jsou zakázány pro Šabat, nesmíme vykonávat ani o Jom tov. Rovněž za nás nesmí pracovat Goj (nežid). Musíme nechat odpočívat i naše zvířata.
2. Rozdíl mezi Šabatem je ten, že na Jom tov můžeme vykonávat činnosti, které jsou spojeny s přípravou jídla. Ale musíme připravit jen to, co dokážeme i o Jom tov sníst. Rozhodně si nebudeme připravovat jídlo na běžný den. 
3. Můžeme přenášet i oheň. Ale jen ze svíčky, která byla zapálena už před tím - v tomto případě před Šabatem! Stačí si prostě pořídit jednu velkou svíčku, která bude hořet po celou dobu svátku a všechen oheň brát z ní. Je přísně zakázáno dělat oheň nový! Stejně tak se nesmí oheň hasit. Samozřejmě to neplatí v ohrožení života! Život je vždy na prvním místě.
4. Pokud vaříme, nesmíme používat žádné odměrky, ale všechno dělat jen odhadem.
5. Jestli doma vaříme na elektrickém sporáku, musíme nechat sporák zapnutý už od doby před Šabatem a můžeme teplotu pouze zvýšit, ale nikdy ne sporák vypnout! Plynový sporák můžeme podpálit jen pokud použijeme oheň ze svíčky, která byla zapálená před Šabatem a opět můžeme oheň jen zvýšit. Pokud máte sporák digitální nebo indukční, nesmíte vařit vůbec! Existují ale ohřívače na vodu, ve kterých se voda ohřívá bez přestání a tak si můžeme bez problémů uvařit čaj nebo kávu.
6. Nesmíme používat mobilní telefon, počítač, čtečku knih ani žádné jiné elektronické přístroje. Světla si můžeme rozsvítit už před Šabatem tam, kde je třeba a nebo si na světla dát časovač. V dnešní době to opravdu není problém a dá se to zvládnout, to mi věřte. Takže světla nerozsvěcujeme a ani nezhasínáme. 
7. Je přísně zakázáno obchodovat, jak fyzicky, tak virtuálně. Nesmíme na peníze ani myslet, natož na ně sahat. Prostě si nakoupíme před Šabatem. Na chalupu si také nakoupíte dopředu a dá se to zvládnout. :) 
8. Můžete mýt nádobí, které využijete ještě ten den a samozřejmě studenou vodou. Jen kartáčkem a nikdy ne houbičkou (protože ta saje, což je zakázáno).
9. Pokud máte doma plynový kotel, logicky nesmíte pouštět teplou, protože jakmile to uděláte, zapnete tím v kotli oheň. 
10. Na Jom tov můžeme, na rozdíl od Šabatu, nosit venku věci, ale samozřejmě to nesmí být mobil, peněženka nebo jakékoliv další věci, které se týkají financí a elektroniky! 
11. Nesmíme vařit a péct pro jiné národy, které Šavuot neslaví! 
12. Nesmíme jezdit autem, autobusem, tramvají, ani jiným dopravním prostředkem. Pokud někam jdeme pěšky, může to být jen do vzdálenosti 4km.
13. Všechny věci, kterých se nesmíme dotýkat o Šabatu (Mukce), jsou zapovězeny i pro Jom tov. Nesmíme se dotýkat věcí, jídla či zboží, které běžně nepoužíváme k osobní potřebě. Takže třeba najednou nezačneme stěhovat nábytek a nebo vařit složitá jídla, které běžně nevaříme. Také nesmíme sahat na věci, které jsou odporné, např. na odpadky, nekošer jídlo, kočičí záchod apod. 

 Jom tov má samozřejmě mnohem víc zákonů, ale zmínil jsem alespoň úplný základ.

Celý svátek končí v pondělí v noci ve 22:22.

Všechno, co jsem tady napsal nebereme jako nějakou zátěž, ale snažíme se tím potěšit Boha a udělat dobré skutky. Šavuot je velmi veselý svátek, kdy jsme se díky Tóře naučili, jak z obyčejných materiálních věcí dělat věci svaté. Budu rád, když si z tohoto článku všichni Jehudim vezmou nějaké informace a budou se snažit udělat co nejvíce skutků.


Autor článku: Rabi Jair Jirmijahu Jerochim

Keep Smiling!

Bůh se k člověku chová “Mida Keneged Mida”, což znamená, že Bůh se chová ke člověku tak, jak se člověk chová k lidem a k Bohu. Např. ten, kdo hřeší tím, že je vzteklý, ať už je to vůči lidem nebo obecně k světu, se nemůže divit, když se Bůh k němu chová také tak, což se může projevit tak, že takového člověka budou potkávat další a další problémy, které ho budou stále víc a víc rozčilovat. Také se to může projevit tak, že Bůh nebude vůči jeho hříchům trpělivý. 

Bůh tvořil celý svět jako jeden celek, a to znamená, že není nic, kromě Boha. On je ve všem - v planetách, přírodě, ve věcech, zvířatech i v lidech a oživuje vše- kameny, zemi, vodu… Kdyby jen chtěl přestat vše oživit, svět by zmizel jako by nikdy ani nebyl. Tím, že máme Boha v sobě, bychom si měli především vážit sebe i druhých, protože každý je Bohem neustále oživován. Bůh nám dává neustále šance dělat Tšuva, abychom splinili svoje poslání v tomto světě (Tikun). Když to člověk nědělá, není důvod, aby dál zůstal na světě a změní se v ducha nebo v lepším případě půjde do pekla. Mnoho lidí se narodilo jen proto, aby splnili jedno své poslání a jak ho splní, tak se vrátí k Bohu - do ráje. Tak či onak je viditelná trpělivost Boha, protože většinu lidí nechá Bůh naživu. Stále totiž doufá, že se nakonec budou chovat, jak mají a dospějí k Tšuva. Je to hlubší téma a může v nás probudit otázky o spravedlnosti Boha a k tomu doporučuji přečíst článek Všechno je dobré. Pokud chceme, aby Bůh byl trpělivý k nám, musíme být trpeliví i my. A pokud chceme víc než to a láskyplný harmonický život, aby se Bůh na nás usmíval, musíme se i my usmívat na druhé a na celý svět! Vím, že v Čechách je to občas dost “challenge”, ale za lepší život to přeci stojí ne? Sami pak uvidíte velkou změnu ve vašem životě, lidé se na vás začnou usmívat zpět a stějně tak vaše rodina, blízcí, kolegové, spolužáci… Občas bychom se měli usmívat i na ty, kteří si to nezaslouží, protože i oni se mohou změnit a třeba v nich odhalíte to dobré. Úsměv je jednoduchý pohyb, ale víte, že obličej musí zapojit přes sto svalů, abychom se mohli usmát? Je to malý pohyb, který vám může změnit život. Abych šel příkladem, na fotkách se na vás také usmívám...

Zdroje: Rabi Nachman z Braclavi, Traktát Avot, Tanja, Zohar, Rabi Šalom Aruš, Talmud, Baal Šem Tov
Autor článku: Jair Jirmijahu Jerochim

Mincha - Odpolední Modlitba

Jedná se o nejdůležitější modlitbu v průběhu dne, protože se musíme zastavit uprostřed dne, přerušit naše konání a udělat si čas pro HaShem a právě proto je Mincha nejlépe vyslyšena. Je psáno: „Člověk by se měl svědomitě modlit Minchu, protože Elijahova prosba byla vyslyšena až při odpolední oběti, jak je psáno „nastal čas, kdy se přináší obětní dar (Mincha), prorok Elijahu přistoupil“.

Přeloženo a napsáno v češtině pro zásluhy Rabbi Jisrael Baal Šem Tov a Rabbi Nachum Sofer

MINCHA

Blaze těm, kteří přebývají v domě Tvém, jenž ustavičně velebí Tebe! Séla. Blaze lidu, jemuž tak se děje; blaze lidu, jemuž Hospodin jest Bohem!

Chvalozpěv Davidův.

Vyvyšovat budu Tebe, Bože můj, ó králi! A chváliti jméno Tvé na věky věků. Každý den budu Tě chváliti, a velebiti jméno Tvé na věky věků. Veliký jest Hospodin a veleben velmi, a velikost Jeho nelze vystihnouti. Od pokolení do pokolení vychvalují díla Tvá, a mocné skutky Tvé zvěstují. O lesku slavné velebnosti Tvé i o věcech Tvých předivných přemýšleti budu. O moci hrozných skutků Tvých ať promlouvají, Tvou velikost já budu vypravovati. Památku hojné dobrotivosti Tvé ať hlásají, a nad spravedlností Tvou plesají. Milostivý a milosrdný jest Hospodin, shovívavý a veliké laskavosti. Dobrotivý jest Hospodin ke všem, a litování Jeho nade všechna díla Jeho. Oslavují tebe, Hospodine, všechna díla Tvá, a zbožní Tvoji chválí Tebe. Slávu království Tvého pronášejí, a o síle Tvé rozmlouvají, aby oznámili synům lidským mocné skutky Jeho a slavnou velebnost království Jeho. Království Tvé jest království všech věků, a panování Tvé po všechna pokolení. Podporuje Hospodin všechny klesající, a pozdvihuje všech snížených. Oči všech k Tobě vzhlížejí, a Ty dáváš jim pokrm jejich časem svým. Otvíráš ruku Svou a nasycuješ vše, co žije milostí. Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách Svých. A laskavý ve všech činech Svých. Blízký jest Hospodin všem, kteří Ho vzývají v pravdě. Vůli bojících se Jeho činí, a modlitbu jejich slyší a pomáhá jim. Opatruje Hospodin všech, kteří Ho milují, a všechny bezbožné zahubí. Chválu Hospodinovu ať mluví ústa má, a chval všeliké tělo jméno Jeho svaté na věky věků! My pak chváliti budeme Boha od nynějška až na věky. Halelujah!

AMIDA

/Modlíme se ji ve stoje, v naprostém tichu, bez přerušování, s koleny a kotníky u sebe, tváří k Jeruzalému./
/Uděláme 3 kroky dozadu a 3 kroky dopředu/

Pane, rety mé otevři, by ústa má hlásala slávu Tvou.

Pochválen /pokrčíme kolena/ budiž /pokloníme se/, Hospodine /narovnáme se/, Bože náš a Bože našich otců, Bože Avrahamův, Bože Jicchakův a Bože Jakobův, Bože veliký, mocný a hrozný! Bože Nejvyšší! Jenž prokazuje milosrdenství dobrotivá a jest Pánem všeho; Jenž pamětliv jest pobožnosti otcův a přivede vykupitele potomkům jejich pro jméno Své v lásce.

(V deset dní pokání: Pomni nás životem, ó králi! Jenž zalíbení máš v životě; zapiš nás do knihy života pro Sebe samého, Bože života!)

Králi, pomocníku, ochránce a štíte! Pochválen /pokrčíme kolena/ budiž /pokloníme se/, Hospodine /narovnáme se/, štíte Avrahamův!

Ty jsi mocný na věky, ó Pane! Oživuješ mrtvé, Tys nesmírný v pomoci.

(V zimě, od Šmini Aceret do první dne Pesach, se doloží: Jenž dává větru váti a přivádí déšť.)

Jenž zachovává živé v milosti, oživuje mrtvé v milosrdenství hojném, podpírá klesající a uzdravuje nemocné, uvolňuje spoutané a splní předpověď Svou dřímajícím v prachu. Kdo jest jako Ty, pane mocných činů? A kdo rovná se Tobě, ó králi, Jenž usmrcuje a oživuje a vzejíti dává spasení?

(V deset dní pokání: Kdo jest jako Ty, Otče milosrdenství, jenž pamatuje na tvory Své životem v milosrdenství?)

A věrohodný Jsi, že oživíš mrtvé. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oživuje mrtvé!

Ty jsi svatý a jméno Tvé jest svaté a svatí každého dne velebí Tebe, Séla. Pochválen budiž, Hospodine, Bože svatý!

(V deset dní pokání: Králi svatý!)

Ty oblažuješ země syna poznáním a učíš člověka důmyslu. Oblaž nás z milosti Své poznáním, důmyslem a rozumem! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž oblažuje poznáním!

Navrať nás, Otče náš, k učení Svému, a přibliž nás, králi náš, ke službě Své a uveď nás opět v pokání úplném k Sobě. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž má zalíbení v pokání!

Odpusť nám, Otče náš, neb hřešili jsme; promiň nám, králi náš, neb jsme se provinili; neboť Ty promíjíš a odpouštíš. Pochválen budiž, Hospodine, Milostivý, jenž častokrát odpouštíš!

On shlédni na bídu naši a veď náš spor, a vykup nás brzy pro jméno Své; neboť vykupitel mocný Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, vykupiteli Izraele!

Uzdrav nás, Hospodine, a budeme uzdraveni; pomoz nám, a bude nám spomoženo; nebo chlouba naše Jsi! A přivoď uzdravení úplné na všechny rány naše; neboť, všemohoucí králi, lékařem věrným a milosrdným Jsi. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž uzdravuje nemocné lidu Svého Izraelského!

Požehnej nám, Hospodine, Bože náš, rok tento, a všeliké druhy plodu jeho ku blahu a dej požehnání (od 3. nebo 4. prosince až do Pesach: a dej rosy a deště u požehnání) na povrch země a nasyť nás z dobroty Své, a žehnej roku našemu, jako rokům nejlepším! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná rokům!

Dej zazněti šofaru velikému k osvobození našemu, a pozdvihni prapor ku shromáždění vyhnanců našich, a shromáždi nás vespolek ode čtyř končin země. Pochválen budiž, Hospodine, jenž shromažďuje rozptýlené lidu Svého Izraelského!

Dosaď nám soudce naše jako dříve a rádce naše jako z počátku, a odvrať od nás zármutek a vzdychání, a panuj nad námi Ty, Hospodine, sám jediný v milosti a milosrdenství a ospravedlni nás při soudu. Pochválen budiž, Hospodine, králi, Jenž miluje spravedlnost a soud! (V deset dní pokání: „Králi soudu!")

A pomlouvačům ať nekyne naděje a všichni pachatelé bezpráví jak okamžik ať pominou, a všichni ať brzy jsou vyhubeni. A svévolné brzy podvrať a znič a svrhni a pokoř brzy za našich dnů. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž ničí nepřátele a pokořuje svévolné!

Nad spravedlivými a pobožnými a nad staršími lidu Svého, domu Izraele, a nade zbytkem učenců jejich a nad cizinci zbožnými a nad námi kéž pohne se milosrdenství Tvé, Hospodine, Bože náš! Dejž odměnu dobrou všem, kteří důvěřují ve jméno Tvé v pravdě, a uděl účast nám s nimi na věky, abychom zahanbeni nebyli, neboť v Tebe důvěřujeme. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž jsi podporou a důvěrou spravedlivým. 

A do Jeruzaléma, města Svého, v milosrdenství se navrať a přebývej v něm, jak Jsi připověděl; a zbuduj je co nejdříve za našich dnů jako stavbu věčnou, a trůn Davidův brzy v něm upevni! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž zbuduješ Jeruzalém!

Potomku Davida, služebníka Svého, brzy popřej vzrůstu a roh (síly) jeho pozdvihni pomocí Svou; neboť pomoci Tvé očekáváme každého dne. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž dává vyrůsti rohu spásy!

Slyš hlas náš, Hospodine, Bože náš, ustrni se a smiluj se nad námi, a přijmi v milosrdenství a zalíbení modlitbu naši, neboť Ty, Všemohoucí! Slyšíš modlitby a prosby. Od obličeje Svého, králi náš, na prázdno nenech nás odejíti, neboť Ty, slyšíš modlitbu lidu Svého Izraelského v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž slyší modlitbu!

Měj zalíbení, Hospodine, Bože náš, v lidu Svém Izraelském a v modlitbě jeho, a uveď zase bohoslužbu do síně do domu Svého, a zápalné oběti Izraele a modlitbu jeho v lásce přijmi v zalíbení, a budiž Tobě zalíbením stále bohoslužba Izraele, lidu Tvého.

O Roš Chodeš, Pesach a Sukkot: Bože náš a Bože otců našich! Nechať vystoupí a přijde a dospěje k Tobě, a budiž povšimnuta, se zálibou slyšena, připomenuta a v paměti uchována památka naše a vzpomínka naše, a památka Pomazaného, syna Davida, služebníka Tvého, a památka Jeruzaléma, města Tvého svatého, a památka veškerého lidu Tvého, domu Izraelského, před Tebou k ochraně, ku blahu, přízni, milosti a milosrdenství, k životu a míru v tento den (O Roš Chodeš:) novolunní! (O Pesach:) svátku nekvašených chlebů! (O Sukkot:) svátku podzelené!

Buď pamětiv nás, Hospodine, Bože náš, o něm ku blahu, a vzpomeň si na nás o něm ku požehnání a pomoz nám o něm k životu! A pro slovo spásy a milosrdenství ustrni se a buď nám milostiv, a smiluj se nad námi a pomoz nám; nebo k Tobě oči naše pohlížejí ježto, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.

Kéž spatří oči naše, jak vrátíš se na Sion v milosrdenství. Pochválen budiž, Hospodine, Jenž se vrátí sídlem Svým na Sion!

Děkujeme Tobě /pokrčíme kolena, pokloníme se, narovnáme se/, Jenž jsi Hospodin, Bůh náš a Bůh otců našich na věky věků. Skála života našeho, štít spasení našeho, Tys od pokolení do pokolení; děkujeme Tobě a hlásáme chválu Tvou za život svůj, jenž spočívá v ruce Tvé, a za duše své, jež poručeny jsou Tobě, a za divy Tvé, jež každým dnem pro nás konáš, a za Tvé zázraky a dobrodiní Tvá, jež prokazuješ nám v každé době, večer a ráno a v poledne, Všedobrotivý! Neboť neskonalé jest milosrdenství Tvé; Všeslitovníku! Neboť bez mezí jsou milosti Tvé, odjakživa doufáme v Tebe.

O Chanuka se vkládá: Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše a za oněch dnů v této době. Za dnů Matitjahu, ben Jochanan Kohen Gadol, Hasmoneje a synů jeho, když povstala říše řecká bezbožná proti lidu Tvému Izraelskému, nutíc je, aby zapomněli učení Tvého a odstoupili od zákonů vůle Tvé. Ty však v milosrdenství Svém hojném přispěl jsi jim v době soužení jejich, vedl Jsi spor jejich, hájil Jsi právo jejich, vykonal Jsi pomstu jejich: dal Jsi silné v moc slabých, četné v moc malého hloučku, nečisté v moc čistých, bezbožné v moc spravedlivých a svévolné v moc těch, jenž zabývali se učením Tvým. Sobě však způsobil Jsi jméno veliké a svaté po světě Svém, a lidu Svému Izraelskému způsobil Jsi pomoc velikou a vysvobození až po tento den. Potom vešli synové Tvoji do síně domu Tvého, vyklidili chrám Tvůj, očistili svatyni Tvou a rozžhni světla v nádvořích Tvých posvátných a ustanovili těch osm dní Chanuka, aby děkovali a chválu pěli jménu Tvému velikému.

O Purim se vkládá:  Za divy a za vysvobození, za mocné skutky a za pomoc a za boje, jež konal Jsi za otce naše a za oněch dnů v této době. Za dnů Mordechaje a Ester v Šušan, hradu královském, když povstal proti nim Hamán bezbožný, smýšleje zahubiti, zavražditi a vyhladiti všechny Židy od mladého až do starce, děti i ženy, jednoho dne, třináctého, měsíce dvanáctého, to jest měsíc Adar, a jmění jejich uloupiti. Ty však v milosrdenství Svém hojném zrušil Jsi záměr jeho a zmařil Jsi úklady jeho a dal Jsi mu jeho odplatu na hlavu jeho, i oběsili jeho i syny jeho na šibenici.

(V deset dní pokání: Zapiš k životu blaženému všechny děti smlouvy Své!) 

A všichni živí budou děkovati Tobě, Séla! A velebiti jméno Tvé v pravdě, ó Bože spasení našeho a pomoci naší! Séla.- Pochválen /pokrčíme kolena/ budiž /pokloníme se/, Hospodine /narovnáme se/, Všedobrotivý jest jméno Tvé a Tobě sluší děkovati!

Uděl mír, blaho a požehnání, přízeň a milost a milosrdenství nám a veškerému Izraeli, lidu Svému! Žehnej nám, Otče náš, všem vesměs světlem tváři Své; nebo ve světle tváři Své dal Jsi nám, Hospodine, Bože náš, zákon života a lásku ke ctnosti, jakož i spravedlnost a požehnání a milosrdenství a život a mír. Kéž zalíbí se Tobě, žehnati lidu Svému Izraelskému v každý čas a v každou hodinu mírem Svým!

(V deset dní pokání: V knize života, požehnání a míru a výživy dobré nechať jsme zaznamenáni a zapsáni před Tebou, my i všechen lid Tvůj, dům Izraele k životu blaženému a k míru! Pochválen budiž, Hospodine, Jenž způsobuje mír!)

Pochválen budiž, Hospodine, Jenž žehná lidu Svému Izraelskému mírem!

Bože můj! Zdržuj jazyk můj od zlého, a rety mé od mluvení lstivého. Vůči těm, kteří mně zlořečí, nechť duše má jest klidnou, a duše má jako prach pokorná ke všem buď. Otevři srdce mé zákonu Svému, a po příkazech Tvých ať snaží se duše má. A všem těm, kteří zamýšlejí proti mně něco zlého, rychle zruš záměr jejich a zmař úklady jejich! Učiň to pro jméno Své, učiň to pro svatost Svou, učiň to pro učení Své, aby zachráněni byli miláčkové Tvoji; pomoz pravicí Svou a vyslyš mne! Kéž jsou k libosti slova mých úst a myšlení srdce mého Tobě, Hospodine, skálo má a vykupiteli můj! /Uděláme 3 kroky dozadu/ Jenž činí mír na výsostech Svých, On uděl mír nám a všemu Izraeli. Na to pravte: Amen! /Uděláme 3 kroky dopředu/

Budiž vůle Tvá, Hospodine, Bože náš a Bože otců našich, aby zbudován byl chrám svatý brzy na našich dnů, a uděl účast nám v učení Svém! Tam pak sloužiti budeme Tobě v uctivosti jako za dnů dávných a za let dřívějších. A příjemnou budu Hospodinu oběť Judy a Jeruzaléma jako za dnů dávných a za let dřívějších. 

TACHANUN

Tachanun je naše omluva za hříchy a prosba, aby se HaShem i přes naše hříchy, nad námi slitoval a pamatoval si naše zásluhy a zásluhy našich otců.

Tachanun se neříká na Roš Chodeš, dne 15. avu, 15. švatu, po celou Chanuku, po oba dni Purim (tj. i Šušan Purim), po oba dni Purim katan, o Lag ba omer, po celý měsíc nisan, o Tiša be av, ve dnech mezi Jom Kipur a Sukkot, od Roš chodeš sivan až do dne následujícího po Šavuot a v den následující po Sukkot. Vynecháme ho při Mincha před některým z uvedených dní. Při Mincha ho vždy říkáme v den před Roš Chodeš a před Jom Kipur. V den před Roš Hašana se před ranní modlitbou říkají selichot a potom už se neříká Tachanun, a to ani při Mincha.  Neříkáme ho také, je-li v synagoze obřízka a také pokud je přítomen otec obřezávaného, sandak či mohel. Přijde-li ženich do synagogy některý z prvních sedmi dní po svatbě, nezazní Tachanun.

/Modlíme se vestoje/

V pondělí a ve čtvrtek se v synagoze čte z Tóry a i přesto, že nejsme přímo v synagoze, modlíme se tyto dny „Dlouhý Tachanun“.

Neděli, úterý, středu a v pátek se modlíme pouze „Krátký Tachanun“ (začíná na straně 6).

ZDE se začínáme modlit v pondělí a ve čtvrtek!

Onť jest milosrdný, odpouští provinění a nezahubí, častokrát odvrací hněv Svůj a nevzbuzuje vší prchlivosti Své. Ty pak Hospodine, nevzdaluj slitování Svého od nás, Tvá milost a věrnost stále ať nás chrání! Pomoz nás, Hospodine, Bože náš, a shromáždi nás z národů, abychom děkovali jménu Tvému svatému a chlubili se chválou Tvou! Budeš-li ku provinění přihlížeti, ó Bože, Pane, kdož by obstál? – Ale u Tebe jest odpuštění, aby se báli Tebe. Ne podle hříchů našich nakládej s námi, ani podle provinění našich odplácej nám – ó Hospodine, učiň to pro jméno Své! Rozpomeň se na slitování Svá, Hospodine, a na milosrdenství Svá, neboť od věků jsou! Vyslyš nás Hospodin v den soužení, posilniž nás jméno Boha Jákobova! Hospodine, pomoz! Král ať vyslyší nás v den, když voláme. Otče náš, králi náš! Buď nám milostiv a vyslyš nás; byť nebylo u nás skutků zbožných – laskavost projev nám pro jméno Své! Pane náš, Bože náš, slyš hlas prosby naší a vzpomeň nám prosby otců našich a pomoz nám pro jméno Své! Nyní však, Pane Bože náš, kterýž jsi vyvedl lid Svůj ze země Egyptské a učinil Sobě jméno, jakéž tento den jest – zhřešili jsme, bezbožně jsme činili. Pane, podle veškeré laskavosti Tvé, nechť se odvrátí hněv Tvůj a prchlivost Tvá od města Jeruzaléma, hory Tvé svaté! Neboť pro hříchy naše a provinění otců našich jest Jeruzalém a lid Tvůj v pohanění u všech, kteří jsou vůkol nás. Nyní tedy slyš. Bože náš, modlitbu služebníka Svého a prosbu jeho, a nech zářiti tvář Svou nad svatyní, jež zpustošena jest, - pro Sebe samého (učiň to), Pane!

Nakloň, Bože můj, ucha Svého a slyš! Otevři oči Své a pohlédni na zpustošení naše a na město, nad nímž vysloveno jméno Tvé! Neboť ne pro zásluhy vlastní pronášíme své modlitby před Tebou, ale pro milosrdenství Tvé hojné. Ó Pane, slyš! Ó Pane odpusť! Ó Pane, pozoruj a učiň to, neprodlévej, pro Sebe samého, Bože můj, neboť jméno Tvé vysloveno nad městem Tvým a nad lidem Tvým. Otče náš, Otče všeslitovný! Ukaž nám znamení k dobrému a shromáždi rozptýlené naše ode čtyř končin země; nechť poznají a zvědí všichni národové, že Ty jsi Hospodin, Bůh náš. Nyní pak, Hospodine, Otec náš jsi Ty; my jsme hlína, Ty pak Tvůrce náš, a dílo ruky Tvé jsme všichni. Pomoz nám pro jméno Své, skálo Naše, králi náš a vykupiteli náš! Ustrni se, Hospodine, nad lidem Svým a nevydávej dědictví Svého v pohanění, aby panovali nad nim pohané! Proč mají říkati mezi národy: Kde jest Bůh jejich? Víme, že jsme zhřešili a nemáme nikoho, kdo by se náš zastával – jméno Tvé veliké zastaniž se nás v době soužení! Víme, že není u nás skutků zbožných – laskavost projev nám pro jméno Své! Jako smiluje se otec nad dětmi, tak smiluj se Hospodine, nad námi a pomoz nám pro jméno Své! Slituj se nad lidem Svým, smiluj se nad dědictvím Svým, ustrni se podle hojného milosrdenství Svého, buď nám milostiv a vyslyš nás; neboť u Tebe jest laskavost, Ty činíš divy v každý čas.

Ó pohleď a smiluj se nad lidem Svým brzy, pro jméno Své v milosrdenství Svém hojném; Hospodine Bože náš, ustrni se a smiluj se a pomoz stádu pastvy Své, nechť nepanuje nad námi hněv, neboť k Tobě oči naše jsou upřeny, - pomoz nám pro jméno Své! Smiluj se nad námi pro smlouvu Svou, pohleď a vyslyš nás v době soužení, neboť u Tebe, Hospodine, jest pomoc; v tebe jest důvěra naše, Bože odpuštění! Ach, odpusť, Bože dobrotivý a odpouštějící; neboť, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.

Ó králi milostivý a milosrdný, rozpomeň se a pohlédni na smlouvu mezi kusy! A budiž zjevno Tobě svázání jediného pro Izrael! Otče náš, králi náš, buď nám milostiv a vyslyš nás, neboť jméno Tvé veliké vysloveno nad námi, Ty činíš divy v každý čas! Učiň s námi podle milosti Své, Milostivý a Milosrdný! Pohlédni a vyslyš nás v době soužení, neboť u tebe, Hospodine, jest pomoc. Otče náš, králi náš, útočiště naše, nenalož s námi podle zlých skutků našich; rozpomeň se na slitování Svá, Hospodine, a na milosrdenství Svá, a podle hojné dobrotivosti Své pomoz nám, a slituj se nad námi, neboť duše naše jest stísněna mečem a zajetím a morem a chorobou.

A každého soužení a zármutku vysvoboď nás, neboť v Tebe doufáme. Nezahanbi nás, Hospodine, Bože náš, a nech zářiti tvář Svou nad námi! Vzpomeň nám smlouvy otců našich a pomoz nám pro jméno Své! Pohlédni na soužení naše a slyš hlas modlitby naší, neboť Ty vyslýcháš modlitbu každých úst.

Bože milosrdný a milostivý, smiluj se nad námi a nade všemi tvory Svými; neboť nikdo není jako Ty, Hospodine, Bože náš, Ó promiň  poklesky naše, Otče náš, králi náš, skálo naše a vykupiteli náš, Bože živý a trvající, mocný v síle, laskavý a dobrotivý ke všem tvorům Svým! Neboť Ty jsi Hospodin, Bůh náš, Bůh shovívavý a plný milosrdenství. Učiň s námi podle hojného milosrdenství Svého a pomoz nám pro jméno Své! Slyš králi náš, modlitbu naši a z ruky nepřátel našich vysvoboď nás; slyš králi náš, modlitbu naši a z každého soužení a zármutku vysvoboď nás! Náš Otec, náš král jsi Ty, a jméno Tvé nad námi vysloveno: nezpusť se nás! Neopouštěj nás, Otče náš! A nezapuzuj nás, Stvořiteli náš! a nezapomínej na nás, Tvůrce náš! neboť, Všemohoucí králi, milostivý a milosrdný Jsi.

Není nikdo jako Ty, milostivý a milosrdný, Hospodine, Bože náš; není nikdo, jako Ty, Bože, shovívavý, plný milosti a věrnosti. Pomoz nám v milosrdenství Svém hojném, z bouře a hněvu vysvoboď nás! Rozpomeň se na služebníky Své, Avrahama, Jiccháka a Jákova! Nepřihlížej k naší bezbožnosti a ku hříchům naším! Odvrať se od rozníceného hněvu Svého a polituj neštěstí lidu Svého! Odstraň od nás ránu smrti, neboť milosrdný Jsi; vždyť tak jest způsob Tvůj, že prokazuješ milost zdarma v každém pokolení. Ustrni se, Hospodine, nad lidem Svým a vysvoboď nás z hněvu Svého, a odstraň  od nás ránu morovou a usouzení přísné, neboť Ty jsi Strážce Izraele! U Tebe, Hospodine, jest laskavost, ale u nás zahanbení tváři. Nač smíme si stěžovati? Co máme říci, co mluviti a čím se ospravedlniti? Zpytovati budeme cesty své a zkoumati a navrátíme se k Tobě, neboť pravice Tvá jest vztažena, by přijala kajícné. Ó Hospodine, uděl štěstí! Ó Hospodine, vyslyš nás v den, když voláme! V Tebe, Hospodine, spoléháme! Nechtěj mlčeti, ale vyslyš nás! Neboť praví národové: „Zmizela naděje jejich.“ Každé koleno a každá postava jen Tobě ať se klaní!

Jenž otvíráš ruku při kajícnosti, abys přijal viníky a hříšníky – ustrašena jest duše naše množstvím bolestí našich; nezapomínej na nás navždy, povstaň a pomoz nám; neboť důvěřujeme v Tebe. Otče náš, králi náš, byť nebylo u nás ctnosti a skutků dobrých, vzpomeň nám smlouvy otců našich a našeho vyznání každodenního: „Hospodin jest jediný!“ Pohlédni na bídu naši, neboť četná jsou utrpení naše a soužení srdcí našich! Ustrni se, Hospodine, nad námi v zemi našeho zajetí, a nevylévej prchlivosti Své nad námi, neb jsme lid Tvůj, děti smlouvy Tvé. [Bože, pohlédni, jak poklesla čest naše mezi národy a jak opovrhují námi! Jak dlouho má zůstati sláva Tvá v zajetí a nádhera Tvá v ruce nepřítele? Vzbudiž sílu Svou a horlivost Svou proti nepřátelům Svým, aby zahanbeni a svrženi s moci své a neměj za nepatrné nesnáze naše.] Rychle nechť nám přijde vstříc milosrdenství Tvé v den soužení našeho; a když ne pro nás – pro Sebe samého to učiň a nevyhlaď památky zbytku našeho! Buď milostiv lidu, jenž vyznává jedinost jména Tvého dvakrát každého dne stále v lásce, a praví: /Zakryjeme si oči pravou rukou a říkáme:/  Shema Yisrael, Adonai Eloheinu, Adonai echad! (Slyš, Israeli, Hospodin jest Bůh náš. Hospodin jest jediný!) 

ZDE se začínáme modlit v neděli, úterý, středu a v pátek!

I řekl David Gadovi: Teskno jest mi velmi; nechať upadneme v ruku Hospodinovu, neboť hojné jest milosrdenství jeho, ale v ruku lidskou ať neupadnu!

Milosrdný a Milostivý! zhřešil jsem před Tebou; Hospodine, plný milosrdenství, smiluj se nade mnou a přijmi prosbu mou!

Žalm Davidův pro předního zpěváka za doprovodu na negilot, pro hluboký hlas. Bože, netrestej mě ve svém hněvu a nekárej mě v rozhořčení svém. Smiluj se, Bože, nade mnou, neboť ubohý jsem. Uzdrav mě, Bože, neboť strach zmrazil kosti mé. I duše má je velmi vystrašená. Ty však, Bože: Jak dlouho ještě budeš váhat? Vrať se, Bože, vysvoboď duši mou, spas mne pro své milosrdenství. Neboť ve smrti Tě nikdo nevzpomene, a kdo by ze záhrobí ti ještě díky vzdával? Už samým nářkem vysílen jsem a svoje lože potem zvrhlé noc co noc slzami smáčím. Mé oči slábnou, žalem hynou, úzkostmi zamlžené stárnou. Vzdalte se ode mne všichni, kdo pácháte nepravosti, neboť slyšel Bůh mé hlasité naříkání. Vyslyšel Bůh mou úpěnlivou prosbu. Bůh modlitbu mou přijme. Nechť stud se zmocní všech mých protivníků, nechť hrůzou naplní je strach. Nechť zahanbeni v okamžení k útěku se obrátí.

(Kantor:) Hospodine, Bože Izraelský, odvrať se od rozníceného hněvu Svého a polituj neštěstí lidu Svého!

(Obec:) Pohlédni s nebes a viz, jak se nám rouhají a posmívají mezi národy; pohlížejí na nás jako na ovce, jež na porážku jsou vedeny, k usmrcení a vyhlazení, nebo k výprasku a pohanění.

(Obec a kantor:) A při tom všem jména Tvého jsme nezapomněli. – Ó, nezapomenut také na nás!

(Obec:) Cizinci praví: „Není pro ně očekávání ani naděje,“ – buď milostiv lidu, jenž ve jméno Tvé doufá! Nejjasnější, spásu naši přivoď brzy! Jsme unaveni, a není popřáno odpočinku nám; milosrdenství Tvé nechať zadrží hněv Tvůj od nás!

(Obec a kantor:) Ó, odvrať se od prchlivosti Své a smiluj se nad vlastnictvím, jež Jsi vyvolil!

(Obec:) Ustrni se, Hospodine, nad námi v milosrdenství Svém a nevydej nám v ruce ukrutníků! Proč mají říkati národové: „Kde pak jest Bůh jejich?“ Pro Sebe samého projev nám milost a neprodlévej!

(Obec a kantor:) Ó, odvrať se od prchlivosti Své a smiluj se nad vlastnictvím, jež Jsi vyvolil!

(Obec:) Hlas nás vyslyš a buď milostiv, a neuvrhni nás v ruku nepřátel našich, aby zahladili jméno naše! Pomni, co Jsi s přísahou zaslíbil otcům našim: „Jako hvězdy nebeské rozmnožím potomstvo vaše!“ a nyní zůstalo nás málo ze mnohých.

(Obec a kantor:) A při tom všem jména Tvého jsme nezapomněli. – Ó nezapomenut také nás!

(Obec:) Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro čest jméno Svého, a vysvoboď nás a odpusť hříchy naše pro jméno Své!

(Obec a kantor:) Hospodine, Bože, Izraelský, odvrať se od rozníceného hněvu Svého a polituj neštěstí lidu Svého!

Strážce Izraele, opatruj zbytek Izraele, a nedej zahynouti Izraeli, jenž praví: „Slyš Izraeli!“

Strážce národa jediného, a nedej zahynouti národu jedinému, jenž vyznává jedinost jména Tvého, řka: „Hospodin jest Bůh náš, Hospodin jest jediný!“

Strážce národa svatého, opatruj zbytek národa svatého, a nedej zahynouti národu svatému, jenž třikrát pronáší trojnásobné „ Svatý!“ Největšímu.

Jenž necháš se uprositi vroucí modlitbou a usmířiti prosbami – nech se uprositi a usmířiti od pokolení ubohého, jež nemá spomocníka jediného!

Otče náš, králi náš! buď nám milostiv a vyslyš nás; byť nebylo u nás skutků zbožných, projev nám laskavost a milost a pomoz nám!

My nevíme, co bychom činit měli, toliko na Tebe hledí oči naše. Rozpomeň se na slitování Svá, Hospodine, a na milosrdenství Svá, neboť od věků jsou! Budiž milost Tvá, Hospodine, nad námi, jakož doufáme v Tebe! Nevzpomínejž nám provinění dřívějších, rychle nechť nám přijde vstříc milosrdenství Tvé, neboť jsme zuboženi velmi. Buď nám milostiv, Hospodine, buď nám milostiv, neboť už dosti jsme nasyceni potupou! Ve hněvu na milosrdenství se rozpomeň! – Onť zná utvoření naše, v paměti má, že prach jsme. – Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro čest jména Svého, a vysvoboď nás, a odpusť hříchy naše pro jméno Své!

ALEJNU

/Modlíme se vestoje/

Nám přísluší vychvalovati Pána veškerenstva, vzdáti úctu Stvořiteli počátku, že neučinil nás jako pohany zemí a nepostavil nás na roveň s kastovními kmeny země, že neurčil nám podíl jako jim a osud náš jako všemu množství jejich. My pak se koříme a klaníme /pokloníme se/ a s díky vyznáváme před králem všech králů. Nejsvětější, pochválen budiž, že On rozestřel nebesa, a trůn Jeho velebnosti jest v nebesích nahoře a sídlo všemocnosti Jeho na výsostech nejvyšších. Onť jest Bůh náš, žádný jiný; opravdu jest král náš, nikdo mimo Něho, jakož psáno v učení Jeho: Tedy poznej dnes a uveď si to k srdci, že Hospodin sám jest Bůh v nebi nahoře i na zemi dole, žádný jiný!

Proto doufáme v Tebe, Hospodine, Bože náš, že spatříme brzy nádheru všemocnosti Tvé, že sprovodíš ohavnosti se země a všechny modly úplně vyhubíš; že upevněn bude svět panováním Všemohoucího. A všichni zeměsynové budou vzývati jméno Tvé; obrátíš k Sobě všechny bezbožníky země, aby poznali a zvěděli všichni obyvatelé světa, že Tobě má se kořiti každé koleno, přísahati každý jazyk. Před Tebou, Hospodine, Bože náš, budou se kořiti  a v prach klesati, a velebnosti jména Tvého úctu vzdávají a vezmou ochotně na sebe všichni jho panování Tvého, a kralovati budeš nad nimi brzy na věky věků. Neboť království jest Tvé a na věky kralovati budeš ve slávě, jakož psáno v učení Tvém: Hospodin kralovati bude na věky věků! A praveno: I bude Hospodin králem nade vší zemí; v ten den bude Hospodin jediný a jméno Jeho jediné!